Představte si, že všechny své příjmy od začátku roku až do určitého dne odevzdáváte státu. Pracujete na daně, odvody, poplatky, státní správu, školství, zdravotnictví, důchody – na vše, co stát spravuje a financuje. Teprve poté, co překročíte pomyslnou hranici „Dne daňové svobody“, začínáte pracovat sami na sebe. A právě ten den se letos opět nezadržitelně blíží.
Podle výpočtů Liberálního institutu Den daňové svobody v Česku v roce 2025 připadá na 10. června. Znamená to, že průměrný daňový poplatník bude letos pracovat 162 dní pouze na financování státního rozpočtu. Je to více či méně než dřív? Lehce více než loni – a to vyvolává otázky.
Možná si řeknete: „Já platím daně celý rok, co je to za nesmysl?“ Ano, technicky ano. Ale Den daňové svobody je symbolem. Ukazuje, jak velkou část bohatství přerozděluje stát. A že není malá. V porovnání se západní Evropou jsme na tom ještě dobře – třeba ve Francii nebo Dánsku se na stát pracuje ještě déle. Ale na druhé straně jsou země, kde lidé začínají vydělávat na sebe už v květnu.
Otázka nestojí jen „kolik platíme“, ale také „co za to dostáváme“. Jsou naše daně využívány efektivně? Cítíme, že stát vrací naši práci v kvalitě služeb, péče, infrastruktury? Nebo máme pocit, že se peníze ztrácejí v byrokracii, neefektivitě nebo dokonce v korupci?
Na Novojičínsku to vnímáme obzvlášť citlivě. Vidíme chátrající silnice, nedostatek zubařů, uzavřené pobočky úřadů. Přitom víme, kolik nás stát stojí. Lidé si čím dál častěji kladou otázku: „Neměl bych si víc ponechat a sám rozhodnout, kam své peníze investuji?“
Den daňové svobody by neměl být jen ekonomickou statistikou. Měl by být pozvánkou k přemýšlení. O tom, jak stát funguje. Jak je spravován. A hlavně – jakou roli v tom hrajeme my, občané.
Možná je čas znovu se začít ptát: Jak dlouho ještě budeme pracovat na stát – a kdy začne stát konečně pracovat pro nás?
EKONOMIKA
