hruba čtyři miliony majitelů nemovitostí po celé republice očekávají v následujících týdnech výzvu k zaplacení daně z nemovitosti. Pro mnohé z nich bude letošní dopis z finančního úřadu nemilým překvapením. Navzdory dřívějším slibům vlády a některých obcí o možném snížení daně po jejím přerozdělení, realita je zcela opačná – daň v řadě případů vzrostla, a to výrazně.
Na Novojičínsku se zvedla vlna nevole. Lidé poukazují na to, že byly nejprve dány falešné naděje, a teprve poté přišla skutečnost, která je v ostrém kontrastu s původními proklamacemi.
„Slibovali, že když stát zdanění navýší, město to dorovná snížením svého koeficientu. Ale město koeficient nezměnilo – a výsledek? Platíme o třetinu víc,“ říká rozhořčeně paní Iveta z Kopřivnice.
Podobně se vyjadřuje i pan Jiří z Fulneku, který vlastní starší rodinný dům:
„Žádné zásadní investice do infrastruktury jsme tu neviděli, silnice máme pořád děravé, ale daň máme vyšší. Člověk má pocit, že je trestán jen za to, že má kde bydlet.“
Zatímco některé menší obce skutečně upravily místní koeficient tak, aby občané nepocítili dramatický nárůst, většina větších měst – včetně Nového Jičína – ponechala koeficienty beze změny. Důvod je nasnadě: rozpočty obcí jsou napjaté, peníze se hledají všude. Daň z nemovitosti je navíc přímým příjmem obce, a tudíž vítaným zdrojem financí.
„Chápu, že města potřebují peníze, ale proč to zase odskáčeme my, běžní lidé? Není tohle už potřetí, co se zvyšuje nějaká daň a slíbené kompenzace nikde?“ ptá se nespokojeně paní Marie z Příbora.
Podle některých ekonomů je růst daně logickým důsledkem dlouho opomíjené revize majetkových daní. Přesto ale zůstává otázkou, jakým způsobem byla změna komunikována občanům a proč mnohé obce neudělaly krok vstříc lidem, kteří na vlastní bydlení dlouhá léta šetřili a investovali.
Zatímco ministerstvo financí poukazuje na to, že daň z nemovitosti je v Česku stále jedna z nejnižších v Evropě, pro obyvatele Novojičínska to není útěcha. Zvýšení daně se totiž často promítá i do nájmů, což dále zhoršuje situaci především mladých rodin a seniorů.
Zůstává otázkou, zda se některé obce – pod tlakem občanů – rozhodnou v příštích letech své koeficienty přece jen přehodnotit. Do té doby si ale majitelé nemovitostí budou muset sáhnout hlouběji do peněženky – a spolknout další hořkou pilulku veřejných financí.
