Zahrady piaristického kláštera v Příboře ožily v sobotu kouzlem dávno zapomenutých řemesel. Proběhlo zde Mezinárodní setkání přadlen a přadláků, které do malebného města na Novojičínsku přivedlo na stovku účastníků z České republiky, Slovenska a Polska. Ti se sjeli s kolovrátky a klubky vlny, aby sdíleli své zkušenosti, dovednosti i radost z předení – řemesla, které se v posledních letech vrací do módy.

Atmosféra klášterních zahrad byla nejen tvůrčí, ale i přátelská. Nechyběli pravidelní účastníci minulých ročníků – mezi nimi Miroslav Krédl z Havlíčkovy Borové, kterého ke kolovrátkům přivedla jeho manželka Blanka. Zatímco ona přede, on opravuje. „Práce mám nad hlavu. Předení je pro mě odměna – když k tomu sednu, všechno ze mě spadne. Je to relax,“ přiznal jeden z mála mužských účastníků, který kromě předení ovládá také tradiční brnířské řemeslo.

Krédl o víkendu zúročil své schopnosti i při záchraně porouchaného kolovrátku jedné z přadlen. Jeho šikovnost si vysloužila upřímné pochvaly.

Dívka z plakátu upoutala pozornost

Pozornost návštěvníků vzbuzovala také osmnáctiletá Beáta Vidomusová, která se stala „tváří“ letošního ročníku. Její fotografie zdobila plakáty propagující akci, a aby symbolika byla dokonalá, Beáta dorazila ve stejných šatech, jaké měla na snímku.

Po boku maminky Petry, pracovnice místního muzea, usedla k vlastnímu kolovrátku. „Přede obstojně. Stala se tváří akce, taková dívka z plakátu,“ poznamenala s úsměvem maminka. Beáta s předením začala už jako osmiletá, když čekávala na maminku po kroužcích základní umělecké školy. „Dala přede mě kolovrátek a řekla, ať to zkusím. A já zkoušela a zkoušela. A začalo mě to bavit,“ vzpomínala mladá přadlena.

Předení jako návrat ke kořenům

Setkání v Příboře připravilo Muzeum Novojičínska prostřednictvím své pobočky Centra tradičních technologií (CETRAT). Jak uvedl jeho vedoucí Václav Michalička, předení je krásným příkladem toho, jak se starobylé výrobní techniky dostávají znovu do popředí zájmu:
„Ukázkovým příkladem nového života archaických výrobních technik je právě předení, které v posledních letech nabírá na oblibě. Se zájmem sledujeme zcela novodobé přadleny i přadláky, kteří se vydali na velice zajímavou a svébytnou cestu do minulosti.“

Příborské setkání tak potvrdilo, že kolovrátky mají i v moderní době své místo – nejen jako nástroj k tvorbě, ale i jako prostředek k propojení generací, kultury a lásky k poctivému řemeslu.