Novojičínsko – Pátý a šestý červenec nejsou v českém kalendáři jen červeně zvýrazněné dny volna. Jsou to dny, kdy si připomínáme duchovní kořeny naší země, i hodnoty, na kterých kdysi stálo celé národní obrození. Svátek slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a upálení mistra Jana Husa nás nenutí jen vzpomínat, ale i přemýšlet. O tom, kdo jsme, kam kráčíme – a zda by právě teď nemohlo začít něco nového.
Jsme Slované. Jsme Češi. Máme krásnou zemi, bohatý jazyk, hluboké tradice a nesmírně silnou historii. Ale máme také společnou budoucnost. A ta nebude lepší, pokud pro ni sami nic neuděláme.
Kolik z nás tráví tyto dny jen jako další „volno navíc“, aniž bychom si dovolili na chvíli zastavit a podívat se okolo sebe – i do sebe? Nezáleží na tom, kde pracujeme nebo co máme napsáno v životopisu. Všichni chceme, aby se naše děti měly jednou lépe než my. Ale bude tomu tak? A co pro to děláme?
Často slýcháme, že „to stejně nemá cenu“. A tak reptáme u piva, nadáváme na poměry, sdílíme nespokojenost na sítích – ale nic se nemění. Anebo mění – k horšímu. Přitom právě drobné osobní změny jsou často tím největším hybatelem dějin.
Nemusíme být proroky zkázy, abychom si všimli, že společnost je unavená, rozdělená a ztrácí směr. Zkusme se každý sám za sebe zamyslet – jak bylo před třiceti, dvaceti, deseti lety… a jak je dnes?
Možná právě odtud může začít obrat. Ne manifestem, ne revolucí. Ale obyčejným rozhodnutím být lepší. Laskavější. Tolerantnější. Inspirativní. Nejprve doma. V rodině. Pak v ulici. V komunitě. A možná časem i v celé společnosti.
Není třeba radit ani kázat. Jen připomenout, že jen to je ztraceno, čeho se sami vzdáme. A že i kdyby měl každý z nás udělat jen malý krok k tomu, aby se svět kolem změnil k lepšímu – dohromady to může být krok obrovský.
Přejeme vám pokojné, sváteční dny plné světla, vzpomínek, naděje… a třeba i nových začátků.
Za Redakci Novojičínska - Jarmila Chylíková
Premium
